První třetina soutěže se nám výsledkově bohužel nevydařila, některá utkání jsme ztratili, přestože jsme v nich větší část zápasu dominovali. Z počátku nám nevycházely úvody zápasů, později koncovky, někdy máme výpadky uprostřed hry. Z toho nevyplývá, že by se jednalo o nervozitu nebo špatnou kondici. V každém případě si musíme uvědomit, že k vítězství vede vyrovnaný výkon po celou hrací dobu. Pokud se tohoto nedostatku nevyvarujeme, zbyde na nás jen boj o holé přežití.

Utkání s mírným nádechem boje o záchranu jsme nezvládli. Hráči Motola si tak odvezli z naší palubovky první vítězství v soutěži. Pravdou je, že se poprvé sešli ve slušném počtu a v nejsilnější možné sestavě, ale to náš výkon neomlouvá. Do poloviny 2. části jsme udržovali vedení, proto nebyl důvod, abychom hráli nervózně. Soupeř hrál dost tvrdě (některé zákroky byly nevybíravé), čemuž rozhodčí spíš přihlíželi (paradoxně jsme na fauly „ zvítězili „ 21:14). Tentokrát jsme si vybrali oddech ve třetí části, hlavně v obranné fázi. Ve čtvrté jsme ukázali svou sílu (je chvályhodné, že jsme zabojovali), dařily se nám protiútoky a prosazovali jsme se i pod košem. Unaveného soupeře jsme drtili, odevzdával nám jeden míč za druhým, podařilo se nám dotáhnout z 16 bodů na 1. Pak někdo asi mávnul kouzelným proutkem a my opět nechali soupeře zvednout z lopatek. I když porážka bolí, stojí za zmínku 11 úspěšných trojkových pokusů.

Přestože budeme dlouhodobě postrádat 2 pivoty, tým se semknul a na hřišti momentálního lídra soutěže jsme 2 třetiny zápasu předváděli hezkou hru a soupeře přehrávali, těsně před půlí byl náš náskok 13tibodový. V konci třetí části se zápas úplně otočil, přišel náš nevysvětlitelný kolaps (za posledních 14 minut utkání jsme zaznamenali pouhých 7 bodů). Protivník nabídky využil, rychle se vzpamatoval, definitivně nás zlomil nejvyšší hráč na hřišti třemi trojkami v rychlém sledu. Naší frustrací a lehkovážností jsme povolili Košířím víc než 20bodový rozdíl v celkovém výsledku.

S vítězem loňské základní části jsme sehráli na pohled hezké utkání, bohužel pro nás se špatným koncem. V úvodu utkání, kdy se soupeř se seznamoval s velkým prostorem v naší hale, jsme měli získat větší než 6ti bodový náskok a hlavně ho udržet, naopak po první části jsme už o 6 bodů prohrávali. V třetí části jsme mírný náskok srovnali. Přetahovaná pak pokračovala až do samého závěru, ve kterém nás opustilo štěstí. Za nerozhodného stavu se po nevydařeném útoku soupeře ( 25 s do konce ) míč odrazil k nejmenšímu hráči na hřišti, který dokázal ještě skórovat, naše poslední 2 střely naopak úspěšné nebyly.

Poslední dvě utkání jsme předvedli dobré výkony, ale body jsme nechali soupeřům.

Na hřišti favorita jsme předvedli velmi dobrý výkon, o porážce rozhodlo naše zkolabování v posledních 5 minutách utkání, do té doby jsme byli stále ve vedení. První čtvrtinu jsme vyhráli o 14 bodů, soupeře jsme přehrávali rychlými protiútoky a výbornou střelbou. Po té jsme byli nadále lepším týmem, ale náš výkon už nebyl tak koncentrovaný. Žižkovští plíživě náš náskok stahovali a v závěru, když jsme přestali dávat koše ( poslední část 6 bodů ), vývoj hry zkušeně obrátili ve svůj prospěch. Výsledek určitě neodpovídá předvedené hře.

Hrubě nevydařené utkání, ve kterém jsme vedli jen první 4 minuty. Na rozdíl od nás soupeři vycházelo, na co sáhnul. Místy jsme ztráceli bojovnost a propadali do beznaděje, a proto bodový stav neutěšeně narůstal. Porážka je nepříjemná, protože jsme měli protivníka vytypovaného na zisk bodů..

Po druhé v řadě (počítáme-li loňskou sezónu) se nám podařilo zvítězit v nebasketbalovém prostředí, kde se nám s tímto soupeřem dlouhodobě nedařilo. Paradoxně nám k tomu stačil průměrný a dosud asi nejslabší výkon. Průběh utkání měl infarktové parametry. Letos už opakovaně jsme nezvládli úvod zápasu a nabrali 10tibodovou ztrátu, kterou jsme později smázli zhruba během minuty. Stejný scénář jsme zopakovali ještě dvakrát. Když se nám podařilo na začátku závěrečné části vyfaulovat nejvíc nebezpečného hráče protivníka, vypadalo to na naše poklidné vítězství. Sérií zcela zbytečných chyb jsme ale protihráče stále pouštěli na dostřel. Aby dramatická zápletka byla dokonalá, v závěru jsme vůbec neproměňovali trestné hody. V poslední minutě jsme ale zabrali a nakonec získali cenné vítězství.

Tento zápas pro nás byl odměnou za vítězství v Pražském poháru, měl být zároveň výzvou, abychom si porovnali síly se soupeři z vyšších republikových soutěží. Druholigové Klatovy byli vyrovnaným protivníkem, porážka nás nakonec hodně mrzela. Utkání jsme si neužili díky svátečnímu termínu a značně prořídlé lavičce tak, jak jsme chtěli. Náš šestý hráč dorazil až během 1. čtvrtiny. Tato skutečnost nás hodně limitovala – museli jsme dávat pozor na fauly a rozvrhnout síly. Klatovští celkem zkušeně tohoto faktu využili a vytvořili si na začátku zápasu až 15tibodový náskok. Od druhého herního období jsme byli lepším týmem a soupeř se o výsledek strachoval. Náš výkon byl nakonec hodně slušný, bohatě by stačilo, kdybychom na začátku měli větší sebevědomí a kdyby naše trojkové pokusy byly na obvyklé úrovni.

Na úvod soutěže jsme sehráli pohledný vyrovnaný zápas s jedním ze silnějších protivníků. O vítězství soupeře rozhodla přesnější střelba ze všech vzdáleností a posila z „áčka“ hrajícího druhou nejvyšší soutěž v podobě 213 cm vysokého pivota Tomáše Brůhy. Je ale třeba připomenout, že naši dlouzí byli v útočné fázi také velmi úspěšní. Škoda, že nám utekl úvod utkání a závěr v prvních třech částech zápasu. Výsledek byl zcela otevřený.

Po roce jsme opět zavítali na naše oblíbená místa na jihu Čech, kde postupujeme hrubou přípravu na začátek soutěže a kde dáváme dohromady tým. Tentokrát nejde přípravu hodnotit tak kladně jako loni. To mělo několik příčin – počet omluvených členů družstva byl větší než loni, příliš nám nepřálo počasí, museli jsme tedy improvizovat s doplňkovým programem, po delším čase jsem utrpěli 2bodovou porážku v tradičním přípravném utkání ve Gmündu. Celkově lze říci, že soustředění splnilo svůj účel. Věříme, že kvalitně odtrénované jednotky nám pomůžou na začátku soutěže i v jejím dalším průběhu.

Všichni, kteří se podíleli na letošní úspěšné sezóně zaslouží velké poděkování a pochvalu. Jen se sluší připomenout na podzim 2. místo na silně obsazeném studentském turnaji v Římě, vítězství v Poháru PBS, výše popisované semifinále play off, z kterého rezultuje celkové 3. místo v soutěži (po 5. místě v základní části).
Určitě nejúspěšnější sezóna za řadu posledních let. Uděláme vše proto, abychom hráli podobně i za rok.

I ve třetím utkání byly kulisa zápasu a rozložení sil stejné jako v druhém utkání série. Na domácích bylo vidět, že nechtějí ponechat nic náhodě, až do konce utkání nepouštěli své náhradníky na hřiště. Opět jsme ze začátku úspěšně vzdorovali, náš výkon nebyl vůbec špatný. Oproti minulému zápasu jsme vydrželi jen do půle. Pak jsme si vybrali slabší chvilku v útoku, což umožnilo domácím získat větší náskok. V těchto fázích už byl soupeř těžko hratelný, předváděl vynikající basket – krásné přihrávky, využití svých podkošových hráčů doplněné velice úspěšnou trojkovou střelbou bylo smrtelné.

Tentokrát domácí povolali všechny možné posily a v tak silném složení snad hráli letos poprvé, my jsme z 15tičlenného kádru měli k dispozici jen 8 hráčů (z toho jeden nedohrál). Přes to jsme předvedli velmi dobrý výkon, 3 čtvrtiny jsme se drželi na dostřel a teprve v závěru nám soupeř poodskočil. Pochvala za předvedenou hru, kterou jsme protivníka znervóznili (kdyby pan rozhodčí chtěl slyšet, musel by asi jejich nejplatnější hráč za urážku absentovat nejen ve zbytku utkání).

Soupeř dorazil v nekompletní sestavě. I když naše řady byly také prořídlé, dovedli jsme utkání k hladkému vítězství. Po rozpačitém úvodu, kdy protivník chtěl využít svou výškovou převahu a zatáhl se pod koš, jsme našli recept na tuto hru a pravidelně navyšovali své vedení. Naše fyzická převaha nám umožnila hrát rychle, postupem času jsme přidali i dobrou střelbu, čehož je důkazem 11 úspěšných trojkových pokusů.

K odvetě před Velikonocemi nastoupila obě družstva bez některých opor, ukázalo se, že náš kádr je vyrovnanější a hlavně sehranější. V úvodu jsme použili osvědčený recept, rychle jsme si vytvořili náskok a v pohodě pokračovali ve výborné útočné hře (s obranou jsme to měli složitější, při menším počtu hráčů jsme si museli dávat pozor na fauly). Dopředu jsme hráli celý zápas lehce a uvolněně, tentokrát jsme náskok pravidelně navyšovali. Po půli už byl rozdíl víc než 20tibodový.
Protivník jenom dobře střílel, ale působil odevzdaným dojmem. My jsme tak mohli zkoušet různé herní varianty a mohli jsme nechat provětrat na hřišti hráče, kteří víc času tráví na lavičce.
Pomlázku jsme tak stihli rychle a hladce před svátky. Opět velká pochvala všem. V závěrečném fázi soutěže už nemáme co ztratit a naše dosavadní úspěchy můžeme jenom navýšit.

Na horké půdě favorita jsme dosáhli překvapivého vítězství, když jsme pokračovali ve výborných výkonech. Soupeře jsme zaskočili vynikajícím nástupem, který jsme okořenili 4 trojkami, tím jsme si rychle vybudovali až 13tibodový náskok. Zatímco my jsme mohli hrát uvolněně, protivník hrál nervózně. V druhém poločase se na nás 2x silou vůle dotáhl, ale vždy jsme mu rychle odskočili. Závěr jsme si zkušeně pohlídali. Cenný skalp jsme získali díky kvalitnímu výkonu v obraně i v útoku.

Do odvety jsme šli s větší pokorou a bez kalkulací o výsledku. Věděli jsme, že na soupeře máme. Od začátku se nám dařilo v útoku, a tak jsme si rychle vytvořili náskok, který jsme bez problémů udržovali po celý zápas. Protivník držel přijatelný výsledek jen díky svým individualitám, které proměňovaly někdy až neskutečné střelecké pozice. Zatímco se opíral o jednotlivce, my jsme předvedli sílu celého kolektivu.
Tým zaslouží velkou pochvalu nejen za výkon v tomto utkání, ale i za účinkování v této soutěži, které skončilo naším triumfem. Odměnou nám je podzimní účast v Českém poháru mezi ligovými týmy.

Nastoupili jsme v euforii po vítězné šňůře a zároveň pod tlakem vytvořit si náskok do odvety. Soupeř nás hodně potrápil, hrál na hranici svých možností, byl nesmírně houževnatý, opakovaně se mu podařilo dotáhnout několikabodový náskok, který jsme si vytvořili. V jednom takovém momentu také utkání skončilo. Toto vítězství jsme proto přijali s rozpaky.

Blížící se Den učitelů jsme oslavili ve druhém poločase výukou vedoucího týmu soutěže (v poměru bodů 48:18). Předpokládali jsme, že pro soupeře nebude výhodné přemisťovat v naší prostorné hale své kilogramy tělesné hmoty ze strany na stranu, proto jsme se snažili hrát rychle. I když poločas byl dost rozpačitý (spíš bojácný výkon a zbytečný respekt z protivníka), po přestávce se ukázalo, že jsme vsadili na správnou kartu. Protihráči postupem času vadli a v závěru působili odevzdaným dojmem. Náš výkon gradoval, ukázalo se, že jsme schopni kvalitně bránit i slušně útočit. Cenné je, že držíme vítěznou sérii a upevňujeme si sebevědomí. Bohužel v play off narazíme na nevyzpytatelné hráče rezervy USK Praha nebo Sokola pražského (oba týmy půjdou jistě za vítězstvím a poskládají svá družstva i z hráčů, které jsme v základní části neviděli). Věřím ale, že jsme schopni potrápit kohokoliv, pokud udržíme výkonnost z poslední doby.

Se soupeřem ze spodních pater tabulky jsme se udrželi na vítězné vlně. Náš výkon nebyl tak brilantní jako v předchozím utkání, soupeř hrající s jistotou sestupu kousal, dokud mu stačily síly, ty v druhém poločase zjevně došly. V závěru jsme tak mohli předvádět pohlednou hru, do které se zapojili všichni hráči ze střídačky.